„Tak kdo by chtěl, ať se mi přihlásí,“ zakončila svou propagační řeč Libuška a s rudými tvářemi si šla sednout na své místo. Oznamovala na shromáždění rozjezd nové aktivity pro nedělku malých dětí. Absolvovala totiž seminář o loutkoherectví a velice ji to nadchlo. Plánovala každý měsíc nacvičit jednu loutkovou scénku jako motivaci k biblickému vyučování. Další dobrovolné herce si troufala získat z řad mládeže, loutky si při své šikovnosti vyrobí zcela jistě sama. Jediným problémem pro ni byly scénáře. Co s těmi loutkami bude hrát? A tak vyhlásila veřejně svou potřebu.
Na modlitební chodím velice ráda. Scházíme se v počtu šesti až dvanácti a vždy se těšíme na to další pondělí. Naše setkání zcela jistě nejsou povinnou a neradostnou záležitostí. Naopak. Přibližujeme se k Bohu a učíme se Jemu naslouchat. Nechceme se tam modlit jen za naše osobní potřeby, i když máme i takové výjimečné chvíle. Chceme spíše přinášet před Boží trůn naši zemi, ale často se modlíme i za země, ve kterých jsme nikdy nebyli.
Na začátku srpna se už podesáté konala tzv. Letní škola chval, kterou pořádá organizace Angel Mountain Ministries v čele s muzikantem Johnem de Jongem. Proč píšu takzvaná? Protože už dávno není určena pro muzikanty v církvi.
První květnový víkend se v Praze konal už sedmý ročník gospelového workshopu, který pořádá Alenka Dobrovolná a sdružení Gospeltrain. Byla jsem na většině z nich. Když jsem v neděli stála spolu s více než 130 lidmi na pódiu, nemohla jsem se ubránit vzpomínkám a také vděčnosti Bohu.
