Více než nebeské ptactvo

Pán Ježíš své učedníky i zástupy vedl k tomu, aby se nebáli. Aby neměli starost, co budou jíst, pít a co si obléknou. Věřím, že Jeho slova mají moc i dnes a že to stejné by řekl nám, pokud bychom se posadili spolu s Ním a naslouchali Mu. On nás vyzývá, abychom hledali nebeské království. Ve svém jedinečném kázání na hoře říká, že Otec nebeský ví, co potřebujeme. Přesto, když k Němu přistupujeme v modlitbě, prosíme nejprve o útěchu a pomoc, o peníze, o naše rozbitá auta atd.

Ne, takto se modlit není špatné, rozumějte mi dobře. Nejsem proti modlitbám za osobní potřeby, přesto věřím, že je ještě jiná, lepší cesta, jak dosáhnout v našich myslích pokoje a spočinutí. Možná i vy, stejně jako já, někdy propadáte strachu o budoucnost. Zkusme spolu popřemýšlet, jak se strachu zbavit.
    Ježíš řekl: ,,Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jim tedy podobní, protože váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte. Proto se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království....atd. Všichni umíme tuto modlitbu zpaměti.
    Když rozjímám nad tímto místem, vidím momenty, ve kterých se někdy snažíme Bohu vysvětlit, jak a co je třeba a také jakým způsobem má naše prosby vyslyšet. Že by tímto Ježíš myslel ,,množství slov?“ Nebo ty rychlé, ze strachu vyřčené volání:,,Pane, udělej toto a tamto.“ Cítíte za tím strach? Já ano. Jsme po tomto zápase o nás samotné tak unaveni, že už nám nezbývá čas ani na to, abychom se modlili za druhé, natož za celý národ. A když navíc máme dojem, že nás Bůh nevyslyšel, ztrácíme motivaci se modlit. Náš Otec ale ví, co potřebujeme. Není nutné Mu vysvětlovat.

Pojdme ještě dál. Nedokážeme-li se odprostit od uvažování nad námi samotnými, přemýšlejme, kde je náš poklad. Ježíš mluví o pokladech, které ničí rez a mol a kde je zloději vykopávají a kradou. Pak ale mluví o pokladu, který je v nebi. Mat.6:19
Trochu se teď usmívám. Vidím některé z vás - i sebe ovšem, jak říkáme: ,,Já na svých věcech nelpím. Můj poklad je zaručeně v nebi, nejsem závislák.“ A když se ty ,,naše věci“ rozbijí, nebo je někdo ukradne, dokážeme být pěkně naštvaní. Vzápětí lehce zjistíme, jsme-li na věcech závislí nebo ne.

První slova modlitby zní ,,Otče náš, ať se posvětí Tvé jméno.“ Ne - Otče náš, ať mám hojnost.
    Jedno z nejkrásnějších ujištění o Boží blízkosti a Jeho péči máme popsáno v Mat.6:25-34. Náš nebeský Otec ví, že potřebujeme pít, jíst, oblékat se, Ježíš dokonce říká, že nás Otec chce opečovávat více než nebeské ptactvo. Říká – starosti si dělají pohané, ale vy hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a toto vše vám bude přidáno. Když říká - toto vše – tak  mluví o zajištění našich potřeb. Nemusíme se proto bát.

Pojdme se však vrátit k modlitbám. Jestliže máme hledat nejprve Jeho království, zkusme k Bohu v našich modlitbách přistupovat jinak. Zkusme popřemýšlet, co je v Jeho srdci a jaká je Jeho vůle.

    Každé pondělí máme v Brně modlitby. Přinesla jsem našemu malému modlitebnímu týmu touhu modlit se za naše sourozence v Moravskoslezském kraji. Jedno pondělní ráno ke mně Pán mluvil o tomto místě. Ukázal mi, co je v Božím srdci. Bylo to silné a nešlo se neztotožnit s Duchem Svatým. Uvědomila jsem si ale, že nebude snadné namotivovat modlitebníky k volání za cizí lidi a města. Hledala jsem, jak mým sourozencům přiblížit Boží srdce a zároveň viděla jejich osobní boje, jejich zápasy, jejich bolesti a trápení. Zvláště jedna sestra má obrovský boj o rodinu a věděla jsem, že nebude snadné ji vzít do boje o jiné území než je to její. Bylo mi jí líto. Nejraději bych ji objala a byla celý večer s ní. Trochu jsem se cítila nejistě a rozpolceně - ,,Bože, co teď?“ Šli jsme před Pána. Chválili jsme Jeho majestát, vyvyšovali Jeho jméno. Postupně jsme získávali vědomí o Boží dobrotě i Jeho lásce k nám a poté jsme mohli volat a prosit nejen za sever Moravy, ale i za Brno a celou naši zemi. Bylo to úžasné. Pán nás jakoby vzal na místa naší země a dovolil nám chodit ulicemi měst a vesnic. Tohle na modlitbách miluji. Může mě vzít do Číny a do Afriky, může mě v modlitbách přenést ke konkrétním lidem.
    Vždyť i za moje spasení se modlili cizí lidé. Za uzdravení mé, tehdy, nevěřící maminky se modlil celý sbor Apoštolské církve v Brně. Neznali ji, nevěděli, jak vypadá. Věděli jen to, že maminka je v Božím srdci a že leží o 50km dál v bolestech. Modlili se jeden večer, ona byla naprosto vyléčená a dodnes je věrná Pánu Ježíši a sama se modlí za spasení jiných, neznámých lidí.

    Přátelé, vzácní a milí, pojďme hledat Boží vůli, pojďme za hranice nás samotných, za hranice naší malé skupinky a našeho sboru. Pojďme se modlit za celý náš národ. Roztrhněme naše srdce před Pánem a vydejme se Jemu. Uvidíme veliké požehnání.

    Mimochodem, ty naše včerejší modlitby za naši zemi - to byl boj. Doslova práce. Museli jsme naši mysl upínat k těm místům, o které má Pán zájem. On nás ale nakonec potěšil. Mohli jsme pak naší milé, zlomené sestře žehnat a mluvit do jejího života slova, která bychom na začátku modliteb jen těžko hledali. Někteří z nás pak ani modlitbu za osobní věci nepotřebovali, neboť jsme byli Jím nasyceni a ujištěni o Boží blízkosti. Měli jsme jistotu, že On ví o našich potřebách. Když jsem pak plná radosti z dobré práce přišla večer domů, podívala se na nezaplacené složenky, při chystání oblečení zjistila, že se mi kalhoty roztrhly, pomyslela na mé rozbité auto v opravně, usmívala jsem se. Pán ví, co potřebuji. On se postará. Uléhala jsem s vědomím, že On je se mnou a že se skutečně nemusím bát.

    Velice silně prahnu po změně v osobním životě, prahnu po tom - vidět Tělo Kristovo odhodlané, toužící, milující, dokonalé. Prahnu po tom, aby naše země rozkvetla lidmi, kteří svítí těm venku, lidmi, kteří svou chválou a laskavostí přivádějí ostatní do Božího království. Každý z nás jsme přijali poklad - dar věčného života. Je tak cenný, že bychom si ho neměli nechat ukrást jen tím, že bychom snad lpěli na pomíjivých věcech. Vždyť, kde je náš poklad, tam bude i naše srdce.

S láskou Gina

Čerpala jsem ze 6 kapitoly Matoušova evangelia

Komentářů

Hledat

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!

jarobil   |Registered |2008-08-19 05:03:18 Ahoj Jiřko, Je to moc krásný článek. Kéž nám Pán dá milost skutečně porozumět tomu, o čem zde píšeš. Moc toužím po tom, takto žít a tyto věci prožívat.

patrik   |Registered |2008-08-19 12:48:28 Ahoj Gino, Moc děkuji za krásný článek. Je to přesně to co jsem zrovna v těchto chvílích potřeboval "připomenout". Děkuji

HonzaKubis   |Registered |2008-08-20 15:02:35 Ano, velmi pěkné povzbuzení. Většina článků Giny jsou ve stylu volání po něčem hlubokém a opravdovém. Připojuji se k těm, kteří touží po tom, aby takto hluboko "kopali" všichni Kristovi služebníci. Ono totiž být v pozici, že věci nejsou jak by měly být dokážeme téměř všichni, ale inspirativně povzbudit už nebývá tak snadné. Děkuji tedy a přeji Gině další prožitky, které mohou ovlivnit mnohé.

Eva   |Registered |2008-08-21 12:59:00 Tvůj článek, Gino, mi mluví z duše, také máme v pondělí ve FM modlitby, také mám tu zkušenost, že pokud se modlím za naši zemi, za potřeby jiných, za Izrael, za záchranu ztracených, mé vlastní potřeby mi nepřijdou ani na mysl, prostě mě Pán ujistí, že o mých potřebách ví, odcházím většinou velmi povzbuzená. Kéž tvůj článek rozdmýchá ten malý ohýnek modliteb ve velký oheň.

Powered by !JoomlaComment 3.20

3.20 Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."