Honza Kubiš - Nedává poslední pomazání |
| Napsal Jiřina,,Gina"Markovová | |||||||||||||
| Friday, 12 December 2008 | |||||||||||||
|
Bylo pro mne obohacující se s Honzou potkat a povídat si o jeho dětství, radosti z manželství, těšení se na miminko. Měla jsem dojem, že přede mnou stojí zralá osobnost. Muž, který je upřímný, nemá rád povrchnost, nehraje si na ,,umělce”, ačkoli jím ve skutečnosti je. Je to muž, který ví, kam jde a nemá potřebu spěchat. Poslouchat o čem přemýšlí a jaké věci se ho dotýkají ve mně zanechalo radost, vděčnost, především však naději, že Bůh může měnit osudy dětí i dospělých. Honza bude jedním z účastníků říjnové akce Worship.cz 2009 a velmi se těším, že i vy se budete moci zaposlouchat do překrásné barvy hlasu, o které tvrdím, že je nezaměnitelná. Samozřejmě těšil. Vánoce mají svoji specifickou atmosféru. Jaké bylo tvoje dětství? Co pro tebe bylo nejdůležitější? Byl to pocit bezpečí, láska, přijetí...nacházel jsi tyto dary? Kdo nejvíce z lidí ti byl nablízku? Pořádně nevím, jak odpovědět. Moje dětství bylo v něčem typické pro děti vyrůstající v socialisticky protěžovaném městě, o kterém se dokonce ve školách vyučovalo. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 2,5 roku. Otec – posunovač vlaků, matka – kuchařka. Oba holdovali alkoholu a je smutné, že na to oba ošklivě doplatili. O otci nevím posledních pár let nic a matka se stala bezdomovcem. Přesto jsem přesvědčen, že jsem byl vždy rodiči (nebo aspoň maminkou) milován. Ovšem pocit bezpečí určitého zázemí apod. jsem většinou záviděl jiným dětem. Občas se mi vybavují vzpomínky z dětství, kdy jsem chodíval hledat mamku od jedné hospody ke druhé, díval se do svítících oken cizích rodin a v slzách si představoval spokojené děti, které mají maminky a tatínky doma. Když jsem maminku nenašel, tak jsem třeba přespal u nějakých známých. Myslím, že nejbližším člověkem, alespoň v srdci, byla moje babička. Když jsem se později stal křesťanem, tak těmi nejbližšími byli sourozenci v Kristu. Je něco, co ti opravdu na Vánocích vadí? Vlivy cizích kultur, většina koled a konzum. Svátky samotné jsou krásné a ideou klidu (pokud je naplněna, pak je to velmi občerstvující). K vánočním svátkům patří rodinné návštěvy, posezení s přáteli, u věřících společná vánoční bohoslužba. Jak to funguje u vás? Máte už něco zaběhnutého? Zvyky, na které se těšíte, něco, co berete jako samozřejmost? Jsem od přirozenosti “pohodář”, takže navštěvování rodiny nepatří mezi mé hobby, přesto to udělám rád. My ještě vlastní rodinnou tradici nemáme, ale moc se těším, až nějakou vytvoříme:-)) V některých rodinách je tato tradice ..o svátcích by se mělo odpouštět..pak si žijme zas jak chceme..u nás doma tradičně došlo na Štědrý den k hádkám..jeden rok jsme se dokonce ani nesešli u stolu. Pamatuju si slzy všech nás, malých šesti sourozenců. Ani jsme nestáli o dárky..jen jsme chtěli aby naši spolu mluvili. Je to trochu zvláštní – v jiné dny mi hádky ani tak nevadily. Máš nějakou podobnou či jinou zkušenost? Když jsem byl opravdu hodně malý, tak bývalo vše v pohodě, ale minimálně 2x to skončilo jako velmi nepovedený večer v slzách a s opilými lidmi kolem. Nevyrůstal jsi v nejlepších podmínkách. Přesto z tebe vyrostl zodpovědný člověk, navíc s citlivou duší pro lidi. Pracuješ jako pečovatel. Setkáváš se s bolestí, nicotností, nechutí do života. Umíš se odpoutat od tohoto bolestného světa a v tom osobním životě se těšit z těch pěkných věcí?
Pečovatelskou službu považuji za dar od Boha. Jsem tam, kde mě někdo potřebuje a jako křesťan mám výsadu, že s sebou všude nosím Krista. Nepatřím mezi horlivce, kteří svědčí způsobem, že každé setkání musí vypadat jako návštěva pana faráře dávajícího poslední pomazání, ale snažím se lidem naslouchat, co je trápí, těší a na to navázat. Jednoduše žiji mezi potřebnými a dávám přirozenou cestou, co mám – Ježíšovo srdce. Honzo ty nepatříš k lidem, kterým jsou věci jedno. Bylo to ale tak vždycky? Co tě vlastně přivedlo k hlubšímu vnímání lidských potřeb?
Křesťanem jsem od 13,5 let, takže nevím, jaký bych byl, kdyby... Umíš vtěsnat do svého života biblický příběh narození Ježíše Krista? Kým se pro tebe On stal, či denně stává? Teď jsme měli s kapelou dva předvánoční koncerty, na které jsem si připravil čtení o smyslu Vánoc. Bylo zajímavé se tomuto tématu věnovat a dát dohromady skutečnou podstatu Vánoc. Osobně už ten příběh o Ježíšově narození neprožívám, ale po koncertech se ke mně dostávaly informace, že to lidmi hýbalo. A za to jsem rád. Ježíš se pro mě stal někým, bez koho se nedá žít. Ne každý den je všechno s Ním stejně intenziní, ale ta jistota, že On a nikdo jiný, je podstatou všeho – to je odzbrojující naprosto vždycky. Myslíš, že je na místě pojetí Vánoc, jak je naše společnost prožívá? O čem bychom měli spíše přemýšlet? Co nám Bůh chtěl sdělit? Myslím, že bychom měli zapomenout na ,,ježíška” a zaměřit se na Ježíše. Tohle nám Bůh sděloval už v dobách starozákonních proroků a o nic méně je to důležité i dnes. Přijde Ten, který má jako jediný moc zbavit člověka soběstřednosti a nezávislosti na Bohu, která by nás jinak zabila. Tohle se v Ježíši Kristu už stalo a je to taky jediná zvěst, která by měla být s Vánocemi spojená. Ježíš přišel na svět, ale že by to byla taková radost, se mi nezdá. Vždyť kvůli němu zemřelo 2000 dětí. Přiznám se, že o plačících maminkách těchto synů jsem přemýšlela hodně vloni. Umíš si představit, že jsi v té době, jsi otcem dítěte, které je zabito kvůli Herodově nenávisti a strachu? Umíš si představit, že pak někdo přijde a řekne ti..poslyš, Ježíš Kristus přišel, aby tě zachránil... Přiznám se, že že jsi první, kdo mi něco takového ukázal. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel a myslím, že v lidských silách není možno jen tak říct ,,Aha, tak kvůli tobě zemřel můj milovaný Syn? Tak dobře – udělejme tedy za tím tlustou čáru a já se ti tady odevzdávám jako svému Spasiteli. Myslím, že tohle umí řešit jen Bůh. Evangelium – je dobrá zpráva. Jak se ti daří tuto zprávu nosit v srdci? Jak se odráží ve tvém životě, ve skládání písní, v práci mezi nemocnými?
Uvěřil jsem, že Bůh je a je minimálně tak dokonalý, jak Ho popisuje Bible. Tahle zkušenost obsáhla celé mé bytí. Považuju za přirozené o Něm mluvit nebo zpívat. Každému se snažím ukázat, že tohle je prostě to nejlepší..tak proč zkoušet něco jiného? Je Kristus opravdovou nadějí? Co konkrétního On lidstvu přináší? Ježíš je nejen nadějí, ale také jediným skutečným smyslem života. Shrnul bych to asi takto: Přináší všechno za všechno. Všechno dal, a všechno také chce. Nespokojí se s polovičatostí..i když tohle by mohlo být pro některé diskutabilní.
Když Marii navštívil anděl, aby jí sdělil, že počne z Ducha Svatého a porodí Syna, řekla mimo jiné i toto: Lukáš 1:51 – 53. Napadá mě jen jediný obraz. Uřízneš -li větev s pupeny, i padlá na zem ještě rozkvete. Přesto je ve skutečnosti její osud zpečetěn. Stejně je to i s tou nespravedlností. Obětí Svatého a neprávem zabitého Ježíše byl vyřčen ortel nad hříchem, který přinesl do světa všechno to zlo a smrt. Kdysi jsem slyšel, že i zvíře určené na porážku dokáže vynaložit mnohonásobně větší úsilí k záchraně svého života nebo aspoň k obraně. Není tedy stupňující se zlo jen jasnou předzvěstí jeho zániku? Zdá se, jako by život plynul, nic se neděje a přesto narůstá veliké množství lidí, kteří věří, že jednou bude zlo potrestáno a skutečně dojde k tomu, o čem mluvila maminka Ježíše....čím dál víc se evangelium dostává i k lidem, o kterých bychom přijetí Krista do srdce nečekali. Myslíš, že se blížíme ke konci věků? Hodně mě poslední dny zasahuje Ježíšovo varování, abychom žili v čistotě a připravenosti a trošku se bojím, že blahobyt opravdu obaluje srdcem tukem. Myslím v těchto dnech především na křesťany. Co bys popřál do Nového roku? Srdce pohlcené Bohem. Jen takový způsob života a myšlení se nespokojí s povrchností, ale vždy následuje Pravdu kamkoli jde. Mějte se všichni moc hezky a buďte věrní Děkuji ti, Honzo za rozhovor a přeju tobě i Radce šťastné Vánoce a do Nového roku mnoho dobrého.
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!
Powered by !JoomlaComment 3.20
3.20 Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||||||||
Honza Kubiš se narodil roku 1979 v Ostravě. Tam dosud žije a na své město je hrdý:-)). Je přes 6 let ženatý a spolu s Radkou čekají děťátko. Honza pracuje jako pečovatel a dokonce byl vyznamenán pečovatelem roku 2006. Toto ocenění mu bylo uděleno Diakoníí ČCE a Českou asociací pečovatelské služby v Praze. Je starším sboru Jednoty bratrské.
| < Předch. | Další > |
|---|
